DONBAS a MLADÁ GARDA ... alebo ilegálna antifašistická organizácia na ruských územiach ...

Vážení čitatelia, dnešný článok bude patriť v rámci pravdivého poznania minulosti (a v podstate aj súčasnosti) opäť po určitom čase Donbasu a konkrétne Mladej Garde ... Rozprávanie kolegu Jaromíra Vaška je skutočne zaujímavé, príbeh zo života ...

Mladá garda byla ilegální komsomolská antifašistická organizace, která působila v roce 1942 v Němci okupovaném městě Krasnodonu v tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republice, která byla součástí Sovětského svazu (SSSR). Od roku 2014 se Krasnodon nachází v Luganské lidové republice (LLR). Starší generace se seznamovala s Mladou gardou a její činností v románu sovětského spisovatele Alexandra Fadějeva (1901-1956) Mladá garda, který vyšel v roce 1946. O Alexandru Fadějevovi a jeho románu se žáci v Československu podrobně učili a četli z něj ukázky. Román byl i povinnou školní četbou. Každý znal členy štábu Mladé gardy Olega Koševého, Ljubku Ševcovovou, Uljanu Gromovovou, Serjožu Ťulenina, Váňu Zemnuchova a Ivana Turkeniče.

Při svých cestách do LLR jsem se pochopitelně se vzpomínkami na Mladou gardu setkával neustále. Mladá garda byla založena 30.9.1942. Celkem bylo členy této organizace 71 odvážných mladých lidí (se spolupracovníky 110), 47 chlapců a 24 děvčat. Nejmladšímu členu bylo 14 let, 55 mladým lidem bylo méně než 19 let. Členy štábu Mladé gardy byli Oleg Koševoj, Ivan Turkenič, Viktor Treťjakevič, Ivan Zemnuchov, Ljubov Ševcovová, Uljana Gromovová, Sergej Ťulenin. Mezi největší akce Mladé gardy patřilo vypálení burzy práce, čímž zachránili 2500 krasnodonců od nucených prací v Německu.

7. listopadu 1942 na počest Velké říjnové socialistické revoluce vyvěsili mladogvardějci na veřejných budovách rudé vlajky. Osvobodili vojenské zajatce, přeřezali telefonní vedení, útočili na vojenská auta, sebrali fašistům 500 hlavé stádo skotu a rozehnali je po okolí. Psali letáky a rozvěšovali je po městě. Zradou svého člena Jevgenije Počepcova byla organizace vyzrazena a 1. 1.1943 začalo zatýkání mladogvardějců. Po krutých výsleších a mučení bylo 49 z nich 15., 16. a 31. 1.1943 popraveno a shozeno do větracího otvoru šachty č.5 v Krasnodonu. V Roveňkách bylo 9. 2.1943 popraveno dalších pět mladogvardějců, z toho dva členové štábu Mladé gardy (Oleg Koševoj a Ljubka Ševcovová). Zachránilo se jen několik členů Mladé gardy (Radik Jurkin, Valja Borcová, Žora Aruťuňanc, Anatolij Lopuchov, 0ichail Šiščenko, Naděžda Ščerbakova, Olga a Nina Ivancovovy, Vasilij Levašov). Anatolij Kovaljov cestou na popravu z nákladního vozu utekl, nějakou dobu se skrýval u strýce nedaleko Krasnodonu, později opustil Krasnodon a zmizel beze stopy. Ivan Turkenič sice ušel zatčení a popravě, ale padl v roce 1944 na frontě. Poslední mladogvardějec, Vasilij Levašov, zemřel 10. 7.2001 v Petrodvorci.

Na místě popravy mladogvardějců v Krasnodonu, kde stávala šachta č. 5, byl postaven památník Nepokoření, který byl v roce 2022 rekonstruován. Na náměstí Mladé gardy stojí památník členů štábu Mladé gardy Přísaha, památník Truchlící matka a hroby mladogvardějců, popravených v Krasnodonu. Na náměstí se nachází i Muzeum Mladé gardy. V nedalekém parčíku jsou bysty členů štábu Mladé gardy i Alexandra Fadějeva (ty najdeme i v parku Mladé gardy v Lugansku). Na zdech některých domků, kde bydleli mladogvardějci, se dochovaly pamětní desky s jejich jmény. Na místě popravy pěti mladogvardějců v Gremučem lese v Roveňkách stojí památník Mladé gardy, na jehož podstavci jsou vytesána slova Julia Fučíka: "Ale i mrtví budeme žít v kousku vašeho velkého štěstí, vždyť jsme do něj vložili náš život." V centru Roveněk stojí památník pěti mladogvardějců, popravených v Gremučem lese, Sláva. U památníku jsou jejich hroby. V jedné budově v areálu nemocnice, kde za okupace bylo vězení, bylo zřízeno Muzeum Památky padlých. Před budovou stojí bysty pěti popravených mladogvardějců.

V Krasnodonu i Roveňkách jsem se několikrát vydal po stopách Mladé gardy. V Krasnodonu na mě vždy dýchne taková zvláštní atmosféra. Vždy si představuji, jak tady uličkami kráčeli stateční mladogvardějci. V rozsáhlém Muzeu Mladé gardy jsem v hlavní expozici zhlédl školní a rodinný život mladogvardějců i jejich zájmy a celou dobu fungování Mladé gardy s jejími hrdinskými činy. Jsou zde umístěny i osobní předměty mladogvardějců. V nedaleké škole č.  1 Maxima Gorkého, ve škole č. 4 Sergeje Ťulenina (dříve Klimenta Vorošilova) a ve škole č. 6 Uljany Gromovové v místní části Pervomajka, kam chodili mladogvardějci, byla zřízena školní Muzea Mladé gardy, která jsem všechna navštívil. Ve škole č. 1 se zachovaly i lavice, ve kterých seděli Oleg Koševoj, Váňa Zemnuchov, Ivan Turkenič a další. Na náměstí Mladé gardy se mezi Muzeem Mladé gardy a školou č. 1 Maxima Gorkého nachází také památník členů štábu Mladé gardy Přísaha, památník Truchlíicí matka a hroby mlagogvardějců, popravených v Krasnodonu, u kterých se nikdy nezapomenu zastavit. Z centra Krasnodonu do Pervomajky se vždy vydávám pěšky kolem míst, spojených s mladogvardějci. Hned od Muzea Mladé gardy jdu ulicí Sadová, kde bydlelo několik mladogvardějců. Zatímco na levé straně se staré domky zachovaly dosud, na pravé straně místo nich vyrostly po válce nové bytovky. Zastavuji se u domku, kde bydlel Oleg Koševoj. 

Po válce tam nějakou dobu fungovalo první muzeum Mladé gardy, nyní domek slouží jako sídlo jedné společenské organizace. Na stěně domku je pamětní deska Olegovi a reliéf se členy štábu Mladé gardy, kteří se zde často scházeli. Při jedné hře pro mládež, kterou organizovalo Muzeum Mladé gardy, byl domek otevřen, tak jsem si jej prohlédl i uvnitř. Zase na mě přišla ta zvláštní atmosféra, když jsem si uvědomil, že těmito místnostmi chodil Oleg a jeho přátelé. Nedaleko školy č. 4 se nachází ulice Filippa Ljutikova (předsedy místní ilegální organizace komunistické strany za okupace, popraven se skupinou mladogvardějců 16. 1.1943). Kromě Filippa Ljutikova v této ulici bydleli mladogvardějci Voloďa Osmuchin, Klava Kovaljovová aj. I na jejich domcích jsou pamětní jména se jmény mladogvardějců.

Brzy přicházím na rozlehlé prostranství, kterému vévodí vysoká halda. Tady byl areál šachty č. 5. Celý rozsáhlý areál byl opraven k 80.výročí založení Mladé gardy v roce 2022, kdy se zde konala velká slavnost. Té jsem se bohužel nezúčastnil (v roce 2017 jsem se zúčastnil slavnosti k 75.výročí založení Mladé gardy), ale později jsem si při návštěvě Krasnodonu celý opravený areál prohlédl. Hlavní cestu k památníku Nepokoření lemují panely se jmény, fotografiemi a krátkými životopisy všech mladogvardějců. Památník je umístěn nad otvorem větrací šachty, kam bylo shozeno 49 mladogvardějců. Od památníku vedou schody na vrchol haldy bývalé šachty č. 5. Z vrcholu je nádherný kruhový výhled na Krasnodon. Je vidět centrum města, okolní čtvrti i Pervomajku. V Pervomajce lze zahlédnou ještě stojící těžní věž bývalé šachty č. 1 bis i školu č. 6.

Od památníku jdu na hlavní silnici a po ní do Pervomajky. Cestou potkávám další místa, spojená s mladogvardějci: domek Jevgenije Moškova, Gorkého klub (zde členové Mladé gardy hráli legálně divadlo, nyní je zde sídlo místních kozáků), šachtu č. 1 bis (zde pracoval Serjoža Ťulenin, šachta je už mimo provoz). Za šachtou už začíná Pervomajka. Na začátku Pervomajky je domek, kde bydlela Ljubka Ševcovová. Vím, že v domku někdo bydlí, ale až v roce 2023 jsem obyvatelku zastihl doma. Stará paní mě pozvala na dvorek finského dvojdomku, kde jsem si konečně mohl vyfotografovat pamětní desku se jménem Ljubky. Vyprávěla mi svůj příběh. V jedné části domku žila se svými rodiči od čtyř let, to již bylo po válce. Ve druhé části domku žili rodiče Ljubky, které si dobře pamatuje, protože se členové obou rodin často scházeli na dvoře nebo na zahrádce. Po smrti rodičů Ljubky paní přidělili i druhou část dvojdomku.

V centru Pervomajky se nachází nová škola č. 6. (původní budova, do které chodili místní mladogvardějci, byla zbourána). Na fasádě školy se skví velký portrét Uljany Gromovové. Mé kroky pak míří po svahu dolů k říčce Bolšaja Kamenka. Právě na břehu této říčky začíná román Alexandra Fadějeva Mladá garda. A tady na mě zase padá ten zvláštní pocit. Zde se mladogvardějci se spolužáky a kamarády často koupali. Potom jdu od říčky zamyšleně ulicí, která vede k domku, kde bydlela Uljana Gromovová. Přiznám se, že mi toto děvče přirostlo k srdci. Představuji si, jak tudy Uljana chodila do školy a ze školy, k říčce a za kamarády. A také chodili tudy mladogvardějci za ní, protože v domku Uljany se několikrát konaly tajné schůzky mladogvardějců. Přicházím k domku, který je opuštěný. Za domkem je vidět zarostlou zahradu.

Na stěně domku je pamětní deska se jménem Uljany. Jaká zvláštní atmosféra je u tohoto domu. Vidím přes plot zápraží a vchod do domku. Jakoby se měly otevřít dveře a vyjít Uljana. Tady v Pervomajce je mnoho domů, kde bydleli mladogvardějci (např. domek Maji Peglivanovové, předsedkyně Komsomolu naškole č. 6), ale nevím, kde je hledat.

V Roveňkách se vždy zastavím v centru města u památníku Sláva a u hrobů pěti mladogvardějců, zastřelených 9. 2.1943 v nedalekém Gremučem lese: Olega Koševého, Ljubky Ševcovové, Viktora Subbotina, Semjona Ostapenka a Dmitrije Ogurcova. Kolem Kulturního domu Maxima Gorkého vyjdu na hlavní ulici a přijdu k areálu nemocnice, kde je v budově bývalé věznice Muzeum Památky padlých. Před budovou stojí bysty pěti popravených mladogvardějců. Muzeum se nachází v podzemí budovy. V muzeu jsem zhlédl v několika místnostech panely s informacemi o protifašistickém hnutí v Roveňkách a okolí, o činnosti Mladé gardy a pěti mladogvardějců, kteří zde byli vězněni. Druhá část muzea se nachází v prostorách bývalé cely, samotky a mučírny. Zde padne na člověka tísnivý pocit. V bývalé cele, kde seděli či leželi na studené podlaze mladogvardějci spolu s dalšími antifašisty, se na stěnách dochovaly vzkazy mladogvardějců. Je z nich patrné, že se mladí hrdinové nevzdali a pevně věří ve vítězství Rudé armády.

Na stěně je vyryt i vzkaz Ljubky Ševcovové svým rodičům. Od nemocnice jdu ještě chvíli po hlavní silnici, potom zabočím doleva a kolem rybníka dojdu do Gremučeho lesa. Uprostřed lesa, v místě popravy, stojí památník pěti zastřeleným mladogvardějcům s citátem Julia Fučíka. Současné generace si velmi váží odvahy, se kterou bojovali mladogvardějci proti německým okupantům. Po celé LLR jsou po nich pojmenovány ulice, školy, kulturní domy, muzea, knihovny, sportovní haly ...

Všude najdeme jejich památníky a bysty. Konají se slavnosti a vzpomínkové akce na jejich počest, nejen na veřejných prostranstvích, ale i ve školách, knihovnách, muzeích. Rok 2022 byl v LLR vyhlášen Rokem Mladé gardy. Po celý rok se konaly různé akce na počest mladogvardějců – vzpomínkové akce na školách, výstavky, koncerty, soutěže. 26. 9.2022 se konaly hlavní oslavy 80. výročí založení Mladé gardy u rekonstruovaného památníku Nepokoření za účasti hlav LLR Leonida Pasečnika a DLR Denise Pušilina. Součástí oslav byl i slavnostní koncert. V Lugansku se konala vzpomínková akce 30.9.2022 v parku Mladé gardy nedaleko byst členů štábu Mladé gardy a Alexandra Fadějeva. Dětské kolektivy zazpívaly písně válečných let. V říjnu 2022 jsem byl pozván do Republikové knihovny Maxima Gorkého v Lugansku na konferenci o Mladé gardě.

Také roky 2024 a 2025 jsou spojeny se členy Mladé gardy, neboť v těchto letech uplyne 100 let od narození většiny (44) mladogvardějců. Váňa Zemnuchov, člen štábu Mladé gardy, by se dožil sta let již v roce 2023 (o tomto výročí je i článek na našem webu donbas.cz). Nejmladší člen Mladé gardy Radik Jurkin by se dožil sta let až v roce 2028 (zemřel v roce 1975).

O Mladé gardě a o akcích, konaných na počest Mladé gardy, podrobně informuje web Muzea Mladé gardy v Krasnodonu. Na webu je také možné virtuálně zhlédnout tamní expozici. Obsáhlé informace přináší také web Molodaja gvardija.

V SSSR, později Rusku, byly vydány desítky knih různých autorů o Mladé gardě, mezi nimiž byli rodiče a příbuzní mladogvardějců. Do češtiny (slovenštiny) byly bohužel přeloženy jen tři (viz níže). Několik knih např. napsal bratr přeživších sester Olgy a Niny Ivancovových Kim Ivancov (např. Krasnodonští chlapci, Starší sestra, Mladá garda: pravda, výmysl, kleveta, Hrdost a bolest má-Mladá garda). O Kimovi Ivancovovi jsem se dozvěděl na podzim 2016 po své odjezdu z Donbasu. Prý žije v Lugansku. Rohodl jsem se jej při příští návštěvě Donbasu na jaře 2017 navštívit. Kim Ivancov však v prosinci 2016 bohužel zemřel (91 let).

Vždy jsem toužil po setkání s někým z příbuzných mladogvardějců. Pomohla mi náhoda. Na jaře 2022 jsem se seznámil s dětmi z Mediastudia Stříbrný Mars v Lugansku. Dva členové, Nasťa (nyní 12) a Arťom (14) Samochvalovi, chystali práci o své babičce, neteři člena štábu Mladé gardy Ivana Zemnuchova. To bylo něco pro mě! Nasťa s Arťomem mně v květnu 2022 domluvili s babičkou setkání.

Shodou okolností babička i sourozenci bydleli nedaleko mého ubytování v Lugansku. Paní Valentina Samochvalová (nar. ,1951) je dcera Váňovy sestry Niny. O dva roky starší sestra paní Valentiny Jelena žije v Dněpropetrovsku. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavého o rodině Zemnuchovových, o Váňovi a jeho zájmech (mj. psal básně, které byly i vydány), o činnosti Mladé gardy (některé skutečnosti se děly jinak, než jak je popisuje Alexandr Fadějev ve své knize Mladá garda). Paní Valentina mně také ukázala některé osobní věci a učebnice Váni. Většina věcí je ovšem uložena v Muzeu Mladé gardy v Krasnodonu. Velmi zajímavé pro mě bylo prohlížení starých fotografií, které jsem si s dovolením paní Valentiny mohl ofotit. Bylo to krásné setkání plné vzpomínek na Váňu. O tomto setkání vyšel článek na našem webu donbas.cz (31.7.2022) a v Naší pravdě (2.9.2022).

Zatímco v LLR a v Rusku je odkaz Mladé gardy stále živý, v České republice a na Slovensku se po roce 1989 již o Mladé gardě nemluví. V Praze byly všechny ulice se jmény členů štábu Mladé gardy přejmenovány, stejně jako ulice Mladé gardy. Ulice Mladé gardy byly přejmenovány i v dalších městech v ČR a na Slovensku. V ČR zůstaly ulice Mladé gardy podle mého zjištění jen v Mostu a Havířově. Na Slovensku je v Bratislavě studentský domov Mladá garda. Román Alexandra Fadějeva z roku 1946 po roce 1989 v ČR a na Slovensku již nevyšel (poslední české vydání je z roku 1986 v nakladatelství Mladá fronta, na Slovensku vyšel román v překladu Jána Ferenčíka v roce 1986 v nakladatelství Tatran). V Československu vyšly ještě dvě knihy o Mladé gardě: kniha "Můj syn" z roku 1947 od matky Olega Koševého Jeleny Koševé (životopis Olega) a kniha Kima Kostěnka z roku 1961 "Jak to bylo v Krasnodonu" (doplnění událostí kolem Mladé gardy po zatčení jednoho ze zrádců Vasilije Podtynného v roce 1959, který byl policistou v Krasnodonu během okupace a podílel se na vyšetřování členů Mladé gardy). Film Sergeje Gerasimova Mladá garda z roku 1948, který byl natočen podle Fadějevova románu a byl promítán v českém znění v Československu, také nebyl v ČR po roce 1989 již odvysílán. Jedinou vlaštovkou po roce 1989 se v ČR stala divadelní hra "Mladá garda v letech jungle" Janusze Klimszy (upravená původní divadelní hru Miroslava Vildmana z roku 1975), ovšem zasazená do jiných kontextů. Byla uvedena v roce 2001 v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (hrála se jen jednu sezónu, do roku 2002).

Aby byla Mladá garda a její hrdinské činy v ČR znovu připomenuty, zejména mladé generaci, napsal jsem v roce 2016 rozsáhlý článek o Mladé gardě, který vyšel ve třech pokračováních v Haló novinách. Na našem webu donbas.cz je článků o Mladé gardě několik. Odkaz hrdinné Mladé gardy nebude nikdy zapomenut !

© Jaromír Vašek, apríl 2024 pre www.ariadneknihy.sk (https://donbas.cz/) 

..................................................................

Z á v e r  : 

Vzhľadom k verejným vyjadreniam Petra Pellegriniho, vrelo odporúčame pánovi prezidentovi Slovenskej republiky, ktorý bol nedávno legitímne zvolený, aby veľmi poctivo doštudoval pravdivú históriu koreňov krízy na Ukrajine, aby sa zbytočne neblamoval ... Takto môže prispieť skutočne k zmierneniu situácie na Slovensku a predísť prípadnej občianskej vojne ...

© Andrea Lavenda, www.ariadneknihy.sk, apríl 2024

© Marian Lavenda, www.ariadneknihy.sk, apríl 2024